Bohosudov
Nedaleko Teplic, pod Krušnými horami, se rozkládá město Krupka, jehož součástí je i Bohosudov. Monumentální poutní chrám ověnčený ambitem se sedmi kaplemi tvoří s bývalou jezuitskou rezidencí a biskupským gymnáziem mohutný komplex budov. Na lunetách zadní stěny ambitu, vidíme řadu fresek, k nimž se poutá výklad o původu tohoto místa. Většinou spočívá na pověstech barokní kroniky, které si nečiní nárok na historickou pravdu. (Bohosudovská legenda je obsažena v kronice B. Mariae Dolorosae sub Grupna začínající rokem 1593) První obraz zachycuje řeholníky s knihou v ruce, zde začíná pověst:
Na místě, kde dnes stojí kostel, byly za husitských válek husté lesy. Do nich se ukrylo několik řeholnic z kláštera ve Světci u Bíliny, nedaleko od Teplic, který husité vypálili. Při útěku vzala s sebou jedna z řeholnic malou sošku Bolestné matky Boží, která byla dovezena z Palestiny a darována již zmíněnému klášteru. Při životě je udržovali tajně katolíci z Krupky, kteří jim přinášeli potravu. Husité postupovali z od Bíliny dále na sever, zmocnili se Krupky a tak nevědomky zamezili uprchlým sestrám přísun potravy. Sestry jedna po druhé umírali hladem a poslední z nich ukryla sošku piety do dutiny staré lípy.
V roce 1426 se husité střetli s křižáky v bitvě u Ústí nad Labem. Křižáci byli poraženi a prchali do lesů za Krupkou. Husité je pronásledovali a nikoho nešetřili. Po bitvě katolíci z Krupky chodili k jejich hrobu, aby se modlili za pokoj jejich duší. Někdy po roce 1434 do těchto míst přišla dívka z Krupky ještě se dvěma občany na svátek narození Panny Marie – 8. září. Když se pomodlili za zemřelé, začala dívka vyžínat trávu na hromadném hrobě. Tu se náhle z trávy vztyčil had a ovinul se kolem její ruky (jak zachycuje obraz v ambitu). Had se však z její ruky odvinul, odplazil se na blízkou lípu a zmizel v její dutině. Oba přítomní přiskočili k dutině, aby hada zabili. Jaké však bylo jejich překvapení, když v dutině zahlédli sošku Panny Marie Bolestné.
Oznámili svůj nález knězi v Krupce a dohodli se s ním, že nad hrobem postaví kapli a do ní se umístí nalezená soška. Před započetím stavby byla skácena stará lípa, a protože vedle lípy byla studánka, voda z ní byla potrubím odvedena mimo kapli. Kaple byla postavena tak, aby hrob křižáků byl pod kaplí a hlavní oltář nad místem, kde byla v dutině ukryta soška. Nad místem, kde potrubím vytékala odvedená voda, byla později postavena kaplička. Velká dřevěná kaple a kaplička nad vodou sloužily až do r. 1443, kdy byla nahrazena zděnou. V roce 1507ji nejvyšší kancléř českého království Albrecht Libštejnský z Kolowrat nechal rozšířit a to tak, že původní kapli ponechal jako presbytář a dal k ní přistavět chrámovou loď. Nová svatyně byla posvěcena roku 1515. Prostor kolem svatyně nechal Jiří mladší z Lobkovic( *1556 - 1590) vysokou zdí a při ní dal postavit sedm kaplí. Dřevěnou kapličku nad pramenem dal nahradit zděnou. Všechny tyto stavby odevzdal do správy chomutovských jezuitů 3. dubna 1587.
Během třicetileté války musela být soška piety čtyřikrát ukrývána před zlobou nepřátelských vojsk. Areál zpustl, ale byl znovu obnoven 1621 – 1624.
Popis poutního kostela
Nynější chrám byl postaven v letech 1701-06 z odkazu paní Marie Anny z Bleilebenu (panství Soběchleby). Nový chrám je 52 metrů dlouhý, 25 široký s dvojicí barokních věží, které byly dokončeny 1708. Staviteli chrámu byli stavitelé Guilio a Ottavio Broggiové, působili mimo jiné v Oseku (klášterní kostel, prelatura, Mariánské Radčice, Litoměřice, domy na náměstí, katedrála, kostel sv. Václava…
Kostel je barokní, obdélníkový, jednolodní se třemi páry pravoúhlých postranních kaplí, presbytář je uzavřen polokruhově. V západním průčelí se nachází dvě hranolové věže. Fasády jsou členěny pilastry a lisenovými rámy. Okna jsou polokruhová i pravoúhlá se segment. frontony. V západním průčelí, členěném mezipatrovou římsou s pilastry, je ve střední časti, završené trojúhelníkovým štítem, portál s rozeklanou supraportou na kompozitních sloupech a pilastrech; ve středu supraporty je nika s plastikou Piety ve štukovém orámování s volnými sochami andělů. Na fasádách je bohatá plastická výzdoba od F. Tollingera z r. 1705na průčelí jsou sochy sv. Petra a Pavla, sv. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly. Na jižním boku jsou čeští světci: sv. Ludmila, sv. Václav, sv. Jan Nepomucký a sv. Prokop. Na severním boku postavy světců: sv. Anna, sv. Florian (?), sv. Josef a sv. Vojtěch (?)
Vnitřek kostela je členěný pilastry, oddělujícími boční kaple. Strop je zaklenut valenou klenbou s lunetami. Na západě je zděná kruchta.
Hlavní oltář
Hlavní oltář je baldachýnový od F. Tollingera z l. 1707 - 14. Oltář stojí na místě lípy. Pod baldachýnem, který je tvořen akantovou korunou, na které je zeměkoule s ukřižovaným Kristem a je nesený čtyřmi točitými sloupy s girlandami, je umístěn oboustranný vyřezávaný oltář s postavami apoštolů v nikách a na římse. Nad svatostánkem ve skleněné skříni je nevelká, pouze 15cm vysoká souška piety, pocházející z Palestiny, potažená zlatým plechem. Soška je zhotovena z pálené hlíny, představuje Marii s mrtvým Ježíšem na klíně. Syn i matka nesou koruny. Korunovace sošky proběhla v r. 1926 arcibiskupem Kordačem. V presbytáři se nacházejí skříně na votivní dary, které však byly v josefínských dobách uloupeny. Dnes jsou ve skříních obrazy svatých.
Boční oltáře
Boční oltáře až na poslední dva jsou původně barokní, portálové sloupové s nástavci a novými sochami od E. Weselého z Prahy Kaple sv. Anny, oltářní obrazy sv. Anny a v nástavci sv. Maří Magdaleny, jsou od I. Raaba, v bočních polích mezi sloupy jsou reliéfy od Teplického mistra. Oltář sv. Jana Nepomuckého od I Raaba, v nástavci obraz Krista. Oltář sv. Barbory má obraz sv. Barbory i obraz Krista v nástavci od I. Raaba, oltář sv. Josefa s obrazem sv. Josefa a v nástavci s obrazem sv. Jana Křtitele jsou rovněž od I. Raaba.
Oltář sv. Ignáce a sv. Františka
Oltář sv. Ignáce a sv. Františka mají zachovanou barokní výzdobu. Oltář sv. Ignáce s obrazem zakladatele řádu a v nástavci s obrazem sv. Františka Borgii jsou z r. 1712 a maloval je J. J. Heinsch. Oltářní architektura obměňuje v jednodušší formě hlavní oltář z teplického děkanského kostela od Teplického mistra. Na oltáři jsou sv. Stanislav Kostka a sv. Alois Gonzaga. Nahoře pak plastiky sv. Řehoře Velikého a sv. Ambrože
Oltář sv. Františka Xaverského
Oltář sv. Františka Xaverského je protějškový oltář ke sv. Ignáci. Nahoře jsou plastiky sv. Augustina a sv. Jeronýma. Na oltáři jsou pak sv. Ondřej a postava světce. V této kapli se také nachází náhrobník Ladislava Příchovského, poradce krále Augusta II.
Kazatelna
Kazatelna patří k nejkrásnějším dílům v basilice. Pochází z roku 1714 a je dílem J. Tollingera. Má bohatou barokní výzdobu, ornamentální a figurální řezba. Na baldachýnu je uskupení obrácení sv. Pavla, dále se tam nalézají postavy SZ – Izajáš, David, Mojžíš a Daniel. V dolní části se pak nalézají řezby evangelistů.
Zpovědnice
Pod kruchtou jsou dvě barokní zpovědnice, které tvoří jednotný celek se vstupem. Jsou z 18. stol. jsou zdobeny středovými točenými sloupy, medailony světců a andílky. V bočních kaplích jsou barokní zpovědnice s medailony, dvojice plochých reliéfů od Teplického mistra, které zobrazují Ježíšovy zázraky. Barokní lavice mají řezané bočnice. Pochází z doby kolem r. 1730.
Varhanní skříň
Barokní varhanní skříň pochází z r. 1734. Je zdobena volnými plastikami krále Davida a patronky hudby sv. Cecilie a skupinou andělů s nástroji. Na parapetu kruchty jsou rovněž plastiky andílků s nástroji. Barokní nástroj byl nahrazen počátkem 20. století romantickým pneumatickým nástrojem firmy Schiffner.
Vodní kaple
Vodní kaple pochází z r. 1722. Je založena na čtvercovém půdorysu s nárožními pilastry, kupolí s lucernou, krytou cibulí. Nad vstupy je trojúhelníkový štít.
Ambit
Ambit Okolo poutního kostela je oválný ambit– původně z. l. 1584-94, jako ochrana tehdejšího gotické kostela. Postupně byly budovány dnešní poutní kaple, ohradní zeď byla rozšířena v krytý dlážděný ambit, který se otvírá oblouky do zahrady kolem basiliky. Ambit je sklenut křížově a byl v dnešní podobě dokončen r. 1722 O. Broggiem. V lunetách jsou fresky, zachycují dějiny poutního místa podle jezuitské kroniky. Obrazy pochází z počátku 20. století.
Zákupská kaple
Zákupská kaple pochází z let 1684 -88 a byla renovována v roce 1857. Oltář s obrazem Útěk do Egypta byl převezen z polické zámecké kaple. V kapli je umístěna socha sv. Václava z konce 18. stol. Vchod zdobí bohatě tepaná mříž s rostlinnými motivy a erbem.
Teplická kaple
Teplická kaple z let 1671 – 72 je zdobena štukem, portálový oltář je s obrazem Nalezení Ježíše v chrámě. Na bočních stěnách jsou ve štukových rámech obrazy Klanění pastýřů a Kladení do hrobu. Mříž je barokní s bohatým rostlinným motivem. V nice mezi teplickou a litoměřickou kaplí stála barokní polychromovaná dřevořezba P. Marie s dítětem (Assumpta) z pol. 18. stol., na bocích pak jsou volné plastiky evangelistů.
Litoměřická kaple
Litoměřická kaple vznikla v r. 1688. Oltář s točitými sloupy má obraz Zastavení na křížové cestě. V nice mezi touto a Bleylebenskou kaplí byla umístěna gotická, polychromovaná dřevořezba Ecce homo (dnes v Regionálním muzeu Teplice) z počátku 16. století
Kaple Bleylebenů
Kaple Bleylebenů z r. 1655, je v ní umístěn barokní náhrobník a barokní sochy světců v nikách po bocích oltáře.
Kolowratská kaple
Kolowratská kaple pochází z roku1693. Oltář vznikl na poč. 17. století, je členem kompozitními sloupy a nikami, ve středu je Pieta, po bocích sv. Petr a Pavel, nad římsou Nejsvětější Trojice mezi čtyřmi světci. Je z původního kostela. Vchod je zdoben tepanou mříží s kolovratským znakem z r. 1719. Od této kaple je v ambitu umístěno 11 barokních zpovědnic s reliéfní výzdobou z konce 17. století.