Bazilika Panny Marie Bolestné – varhanní stroj
Rešerše pramenů a literatury
Autorství původního barokního nástroje není přímo pramenně doloženo, nicméně na základě souvislostí jím byl evidentně řádový varhanář Thomas Schwarz. Ten je z let 1734 – 1735 připomínán v denících bohosudovské rezidence jako truhlář, který postavil nový pozitiv do Modlan a v srpnu opravil varhany na Cínovci.
20. 8. 1877 předložil rozpočet na opravu varhanář Karel Schiffner. Doporučuje varhany o 2 manuálech a 22 rejstřících postavit více dozadu, aby bylo více místa pro sbor a 4 původní měchy nahradit jedním se dvěma kompenzačními v levém rohu chóru. Namítá, že ve 2. manuálu je Principal 2´, jako u malých pozitivů, což nemá harmonické spojení s 1. manuálem a dva 4´kryté registry bez valné ceny. Vlastní oprava pak měla proběhnout r. 1880. Dispozici původního mechanického zásuvkového nástroje s 22 rejstříky uvádí Dresdener Handschrift.
V roce 1904 pak do původní varhanní skříně vestavěl kompletně stávající nový stroj varhanář Heinrich Schiffner. V roce 1915 se vlivem otřesů při šlapání měchů zřítila ze skříně socha anděla, která poškodila elektroinstalaci. Pro své hodnoty vč. varhanní skříně byl nástroj v průběhu 1. světové války uchráněn rekvizice prospektových píšťal. Figurální výzdoba varhan byla celkově štafírována (či spíše přetřena) v letech 1925 – 26. Opravu nástroje provedl Ladislav Hauser z Teplic – Trnovan roku 1935. Po druhé světové válce byl nástroj udržován vesměs drobnými dílčími opravami, dolaďováním apod.
Popis nástroje
Jde o dvoumanuálový nástroj s pedálem a 28 znějícími rejstříky. Prospekt s původními Schiffnerovými píšťalami z cínové slitiny nese bohatou figurální výzdobu, na střední věži je to velký anděl bijící do tympánů nadnášených obláčky s putti, na postranních věžích do stran troubící andělé a na bocích skříně sochy sv. Cecilie hrající na varhanní portativ a krále Davida, jemuž letící andílek přidržuje harfu (z duchcovské dílny Matyáše Kühnela). V řezbářské výzdobě dominuje skládaný draperiový závěs kombinovaný s čabrakami a mřížkou nad ústími píšťal. Povrch skříně vč. přístaveb je novodobě sjednocen tmavohnědým, patrně olejovým nátěrem z počátku 20. stol.
Hrací stůl je situován před skříní s orientací k hlavnímu oltáři. Nad manuálovými klaviaturami je firemní štítek H. Schiffnera. Klaviatury mají potahy v normální barevnosti, rejstříky a pomocná zařízení jsou ovládána sklopkami obvyklého schiffnerovského provedení soustředěnými na terasách po stranách manuálových klaviatur, nad II. manuálem; sklopky pomocných zařízení jsou pod prahem I. manuálu. Terčíky s popisy a stopovou délkou jsou barevně rozlišeny. Vnitřní ústrojí hracího stolu je obtížně dostupné, s výjimkou kolíčky nastavitelných pevných kombinací.
Stroj obsahuje celkem 4 vzdušnice, pro I, II. manuál (ve vlastní varhaní skříni) a 2 vzdušnice pedálu (v zadních dodatečně přidaných postranních skříních), s rejstříkovými kancelami. Tónové lišty vzdušnic jsou zvedány prostřednictvím trček pákových výpustných relé pod vzdušnicemi. Vzdušnice II. manuálu (za vzdušnicí I. manuálu ve zvýšené poloze) je umístěna v žaluziové skříni. Trubkování pneumatické traktury je olověné, původní.
Vzduchovou soustavu tvoří plovákový měch ve spodní části postamentu, k němuž je připojen již starší elektrický ventilátor. Aktuální tlak vzduchu činí 920 Pa
Současný stav
Nástroj je sice zatím pro běžnou liturgickou potřebu funkční, avšak v obdobích klimatických výkyvů a extrémů se stále častěji projevují závady ve funkci pneumatické hrací traktury vč. visících tónů apod. Některé funkce pomocných zařízení jsou mimo provoz nebo funkčně nespolehlivé. V některých dřevěných částech stroje se projevuje aktivní červotoč, ten se však velmi intenzivně projevuje v některých částech řezbářské a figurální výzdoby i v konstrukci skříně, kde je nutný minimálně odborný konzervační zásah. Trompete je stěží použitelná, ale jinak je stav alespoň kovového píšťalového fondu poměrně dobrý, s minimem neodborných zásahů, jako jsou stržené ladičky apod. Otázkou je doba provedení jediné doložené dispoziční úpravy, kterou je redukce původního Grand Doublete 2 2/3´v I. manuálu na Octavu 2´ s využitím původní píšťalové řady. Úprava je provedena z hlediska vnějšího vzhledu poměrně solidně a je zjevně staršího data, dle výpovědi některých pamětníků snad z 90. let 20. století. S ohledem na využití nástroje by bylo vhodné ji raději respektovat. Jedna z postranních částí žaluzií je demontovaná. Po zvukové stránce jde ve spojení s akusticky příznivým interiérem chrámu o jeden z nejkvalitnějších větších dochovaných nástrojů H. Schiffnera u nás, navíc dochovaný v podstatě v autentickém stavu vč. původního prospektového Principálu (byl prezentován i při stavbě nových varhan v pražské katedrále sv. Víta jako jeden z referenčních nástrojů pro vytvoření představy o zvuku varhan na území Čech v minulosti).